Já vím, já vím... Odměny mají být za úspěchy, ale tenhle wellness byl naplánovaný už před tím, než proběhly přijímačky na magisterské, které mi tak úplně nevyšly. A buďme k sobě upřímní, člověk potřebuje relaxovat spíš po neúspěchu než úspěchu. A alespoň jsem načerpala energii na hledání práce a začlenění se do reálného dospěláckého života.
V hotelu Dvořák jsme s kamarádkou byly už 3x (i s tímto výletem tedy 4x). Jezdily jsme sem na detox po zkouškovém období. Dříve jsme si kupovaly balíček "Pretty woman" (2090,- za osobu), který obsahoval - 2 noci v hotelu, 2 snídaně, masáž zad, levandulovou proceduru zaměřenou na obličej, dekolt a šíji a kosmetiku, no a bylo to úžasné.
Krize ale dolehla i na hotely a v únoru jsme svůj oblíbený balíček již nenašly a proto jsme si vybraly balíček nový "Královský wellness" (2345,- na osobu). Ten obsahoval 2 noci v hotelu, 2 snídaně, celkovou masáž a kosmetiku (kterou zkrátili na poloviční čas). Protože byl balíček chudší doplnily jsme si ho návštěvou hotelového bazénu a sauny, která nás každou k ceně balíčku stála 200,-.
No a když jsme si teď plánovaly náš (pro mě postátnicový) oraz, zjistili jsme že mají úplně nový balíček "Citrusové probuzení" (2555,- na osobu), v němž je zahrnuto ubytování v hotelu na 3 noci, výběr ze dvou masáží - masáž zad / perličková koupel a masáž nohou, perličkovou koupel s červeným pomerančem, 2x vstup do bazénu a sauny, citrusový drink v lobby baru alko nebo nealko, tématická polopenze v hotelové restauraci La Cave a 1 slevová karta Taborcard. No a protože je tento balíček opravdu nabitý, nebylo nad čím přemýšlet a hned jsme objednávaly.
Tady si můžete prohlédnout aktuální nabídku balíčků.
Tady si můžete prohlédnout aktuální nabídku balíčků.
A teď už jaké to bylo :-D.
První den jsme se poflakovaly a pospávaly, počasí nám moc nepřálo a pořád nám pršelo, což se odráželo na úrovni naší energie. Oběd jsme si daly ve Škochově domě, žádný zázrak, ale jedlé to bylo. Nakonec jsme si den naplánovaly tak, abychom večer nemusely opustit hotel, večeři jsme si domluvili na 6, abychom v 8 mohly jít do bazénu a sauny. No a jak krásně se pak spalo.
Druhý den jsme po snídani navštívily Muzeum čokolády a marcipánu, kde jsme dostaly i ochutnávku jak jinak než ve formě kousku čokolády a marcipánu. K tomu jsme si dokoupily horkou mléčnou čokoládu se šlehačkou. Jedna dobrá rada ode mě - nikdy, ale opravdu nikdy nemíchejte šlehačku s hutnou horkou čokoládou, šlehačka se přemění v tuk a zničí celou čokoládu. :-D
Potom co jsme naší ochutnávku dokončily, potřebovaly jsme ji rozchodit, tak jsme se trochu couraly než jsme uznaly za vhodné jít na oběd. S kamarádkou jsme se shodly, že by trocha Itálie neškodila a tak jsme zapadly do první pizzerie, kterou jsme viděly. Ale tam raději nechoďte, jmenovala se Café - Pizzeria, už to nám mohlo napovědět... Hlavními ingrediencemi pizzy zde byl eidam a lovecký salám...
S mírným naštváním jsme se tedy vrátily do hotelu, kde na nás čekala horká perličková koupel. No musím říct, že proti gustu žádnej dišputát, ale já nevydržím půl hodiny ležet ve vodě a nic nedělat. Ale to není v žádném případě kritika hotelu, jen nevím, co si počít sama se sebou (přes hluk vířívky jsme se s kamarádkou moc bavit nemohly). Každopádně, když nás vyzvedla paní, která zrovna měla službu nad wellness částí hotelu, řekla nám ať si svlékneme plavky a zabalíme se do prostěradla, že bude následovat další fáze procedury. V tuto chvíli jsme začaly mít mírné podezření. Paní nás zavedla do místnosti za vířivkou, kde byly tři dřevěné postele se slámou místo matrace, ano další částí procedury bylo slámové lože. V momentě, kdy člověk uvidí slámu a nic na ní je dost vyděšenej... Ale vše bylo zažehnáno, když paní ukázala na lůžko s prostěradlem přes slámu, na které jsme dalších 15 minut odpočívaly (nebo spíš měly střídavé záchvaty smíchu, jak absudní je ležet na slámě). Pak následovala večeře a posezení v nedaleké kavárně, kam už čtvrtý rok docházíme v podstatě každý den, co jsme v Táboře, jmenuje se AUX café.
Třetí den jsme vstaly, došly na snídani, poté jsme si vybraly další vstup do bazénu a sauny. Vydaly se na náměstí na oběd, tentokrát do vyzkoušené Havany na náměstí. A pak jsme se po 4 letech rozhoupaly k návštěvě Husitského muzea a jeho podzemí. Protože paní průvodkyně několikrát zopakovala, že stojíme pod cukrárnou, vštípila nám myšlenku a musely jsme se tam vydat na cappucino a dortík. Po návratu do hotelu nás čekala naše poslední procedura a to masáž zad a šíje a musím říct, že nová hotelová masérka je úžasná a má zlaté ruce. 25 minut uteklo jako 5 minut a bylo toho málo :-(... Srovnaly jsme se s kamarádkou s faktem, že máme nejlepší masáž v životě za sebou a vydaly jsme se na večeři. Poté jsme završily náš výlet jak jinak než posezením v AUX café.
Čtvrtý den byl dnem odjezdu, tak jsme si zbalily své saky paky, šly na snídani, naposled si užily toho, že se o nás někdo stará a s trpkou pachutí toho, že nás dohání reálný život jsme se vydaly domů...
Večeře v hotelové restauraci La Cave - nechtěla jsem je popisovat výše, ale chtěla jsem jim věnovat samostatný koutek. Nebo alespoň té první, protože nepopírám, že měly sestupnou tendenci co se úrovně týče. Každý den jsme měly na výběr ze tří hlavních jídel. Dezert byl vždy na den daný.
Modernější variace na vepřo-knedlo-zelo byla prostě božským zážitkem, maso mohli sundat z pánve o chvilku dřív, ale rozhodně to nezkazilo jeho chuť. Zelí bylo výborné ani sladké ani kyselé a knedlíky byly nadýchané, nelepivé a rozpadaly se na jazyku. Jako dezert dorazil Limetkový "košíček" (porovnejte si ho u čajovou svíčkou, tohle žádnej mrňous nebyl) a o něm můžu říct, že jsem lepší dezert v životě neměla. Vím že vypadá jako chessecake, ale s ním má společný jen základ ze sušenek, limetková náplň uvnitř byla drolivá, ale dokonalá a nepřeslazená, nahoře je slabá vrstva sněhu opět trochu ochucená limetkou a cukrem, která je lehce zapečená. Slast v čisté formě...
Maso správně ochucené... Omáčka výborná... Jen jsem po té první neskutečné večeři čekala víc, alespoň domácí hranolky. Zmrzlina byla výborná, jogurtová, schovaná pod domácí šlehačkou.
Začalo to tak, že nás posadili ke žlutému světlu... Ach jo... Hlavní jídlo bylo opět dobře ochucené, ačkoli mě zprvu vyděsily bramboráčky jako příloha, jídlo bylo ve finále dobré. Co u mě ale projelo na plnou čáru byla čokoládová pěna, na kterou jsme se celý den těšily. S pěnou to totiž nemělo nic společného, byl to spíš přebytečný krém do dortu na pomerančích.
První den jsme se poflakovaly a pospávaly, počasí nám moc nepřálo a pořád nám pršelo, což se odráželo na úrovni naší energie. Oběd jsme si daly ve Škochově domě, žádný zázrak, ale jedlé to bylo. Nakonec jsme si den naplánovaly tak, abychom večer nemusely opustit hotel, večeři jsme si domluvili na 6, abychom v 8 mohly jít do bazénu a sauny. No a jak krásně se pak spalo.
Druhý den jsme po snídani navštívily Muzeum čokolády a marcipánu, kde jsme dostaly i ochutnávku jak jinak než ve formě kousku čokolády a marcipánu. K tomu jsme si dokoupily horkou mléčnou čokoládu se šlehačkou. Jedna dobrá rada ode mě - nikdy, ale opravdu nikdy nemíchejte šlehačku s hutnou horkou čokoládou, šlehačka se přemění v tuk a zničí celou čokoládu. :-D
Potom co jsme naší ochutnávku dokončily, potřebovaly jsme ji rozchodit, tak jsme se trochu couraly než jsme uznaly za vhodné jít na oběd. S kamarádkou jsme se shodly, že by trocha Itálie neškodila a tak jsme zapadly do první pizzerie, kterou jsme viděly. Ale tam raději nechoďte, jmenovala se Café - Pizzeria, už to nám mohlo napovědět... Hlavními ingrediencemi pizzy zde byl eidam a lovecký salám...
S mírným naštváním jsme se tedy vrátily do hotelu, kde na nás čekala horká perličková koupel. No musím říct, že proti gustu žádnej dišputát, ale já nevydržím půl hodiny ležet ve vodě a nic nedělat. Ale to není v žádném případě kritika hotelu, jen nevím, co si počít sama se sebou (přes hluk vířívky jsme se s kamarádkou moc bavit nemohly). Každopádně, když nás vyzvedla paní, která zrovna měla službu nad wellness částí hotelu, řekla nám ať si svlékneme plavky a zabalíme se do prostěradla, že bude následovat další fáze procedury. V tuto chvíli jsme začaly mít mírné podezření. Paní nás zavedla do místnosti za vířivkou, kde byly tři dřevěné postele se slámou místo matrace, ano další částí procedury bylo slámové lože. V momentě, kdy člověk uvidí slámu a nic na ní je dost vyděšenej... Ale vše bylo zažehnáno, když paní ukázala na lůžko s prostěradlem přes slámu, na které jsme dalších 15 minut odpočívaly (nebo spíš měly střídavé záchvaty smíchu, jak absudní je ležet na slámě). Pak následovala večeře a posezení v nedaleké kavárně, kam už čtvrtý rok docházíme v podstatě každý den, co jsme v Táboře, jmenuje se AUX café.
Třetí den jsme vstaly, došly na snídani, poté jsme si vybraly další vstup do bazénu a sauny. Vydaly se na náměstí na oběd, tentokrát do vyzkoušené Havany na náměstí. A pak jsme se po 4 letech rozhoupaly k návštěvě Husitského muzea a jeho podzemí. Protože paní průvodkyně několikrát zopakovala, že stojíme pod cukrárnou, vštípila nám myšlenku a musely jsme se tam vydat na cappucino a dortík. Po návratu do hotelu nás čekala naše poslední procedura a to masáž zad a šíje a musím říct, že nová hotelová masérka je úžasná a má zlaté ruce. 25 minut uteklo jako 5 minut a bylo toho málo :-(... Srovnaly jsme se s kamarádkou s faktem, že máme nejlepší masáž v životě za sebou a vydaly jsme se na večeři. Poté jsme završily náš výlet jak jinak než posezením v AUX café.
Čtvrtý den byl dnem odjezdu, tak jsme si zbalily své saky paky, šly na snídani, naposled si užily toho, že se o nás někdo stará a s trpkou pachutí toho, že nás dohání reálný život jsme se vydaly domů...
Večeře v hotelové restauraci La Cave - nechtěla jsem je popisovat výše, ale chtěla jsem jim věnovat samostatný koutek. Nebo alespoň té první, protože nepopírám, že měly sestupnou tendenci co se úrovně týče. Každý den jsme měly na výběr ze tří hlavních jídel. Dezert byl vždy na den daný.
První večer vyrukovali s úplnou bombou...
Druhý večer bylo jídlo dobré...
Třetí den jsem nadšená moc nebyla...
Co se snídaní týče...
Každý rok to chodí stejně. V restauraci La Cave je připraven bufet, kde naberete co chcete a kolik toho chcete. My už jsme si za 4 roky vytvořily systém a to první talíř slané, druhý sladké. Zde malá ochutnávka jedné ze snídaní. |
| Zde si můžete domyslet, že pořadí bylo opačné, protože nebyly vajíčka. Ty ale obsluha obratem doplnila a tak jsme je měly až jako druhý chod :-). |
Žádné komentáře:
Okomentovat